Milan Kvita - osobní fotogalerie - 24. 02. 2016 · Víkend v zimní přírodě - Velká Fatra 2016

Velmi krásný víkend strávený s příjemnou partou kamarádů na Velké Fatře se uskutečnil koncem února, kde ve vyšších místech je ještě dostatek sněhu a láká k celodenním tůrám po kopečcích.

Ubytovali jsme se na chatě, která je velmi jednoduše, ale zato účlově zařízená. Pár postelí, kamna, jednoduchá kuchyň, to vše stačí ke štěstí a pohodlí. Přepychová venkoční kadibudka a řeka poblíž fungovala jako sprcha :-).

První plánovaný výšlap je na Smrekovicu. Výstup mi dělal značné problémy jakmile jsme nastoupali prvních pár výškových metrů. Začal se objevovat první sníh a bohužel jsem se se svou váhou začal propadat. Mačky nepomohly a každý došlap šel poznat s přibývajícím sněhem. Bohužel jsem byl bez sněžnic jak na lodi bez vesla a čím víc jsem se blížil k vrcholu, tím byl i pomalejší výstup. To se projevilo i na psychice. I když jsem beran, tak každý další krok byl pro mne výzvou. Byly i místa, kde jsem byl do půl pasu ve sněhu. Nebýt podpory mých kamarádů přes vysílačky, tak se asi otočím o 180° a skutálím dolů :-) Zbrzdil jsem výstup asi o hodinu a půl. Sestup byl o něco rychlejší, ale i tak jsem se propadal a nestíhal tempu ostatních. Odneslo to hlavně vybavení, kdy jsem boty měl durch mokré (zbytek taky), ale to všechno se dá dosušit. Den 1 za námi a já se modlil ať jsem na druhý den opět připraven.

Druhý den byl v plánu výstup na Borišov. Po prvních zkušenostech jsem si domluvil i zapůjčení sněžnic. Síly se přes noc obnovily, ale bohužel se stala věc, kterou jsem nečekal - boty nestačily proschnout a byly dost mokré na to, že jsem musel zůstat na chatě a dělat provizorního správce (nasekat dřevo, umýt nádobí, dosušit boty, prohřát chatu). Odpoledne jsem šel omrknout s foťákem okolí. Něco málo vyšlo, ale příroda je v údolí jednotvárná a nezáživná a místo mraků byla obloha jednobarevná kašovitá.

Třetí den byl hodně zajímavý. Nechtěl jsem s ostatními jít na Choč. Měl jsem obavy, že by se opakovala situace jako první den a zbytečně bych brzdil. Byl jsem tedy jako jediný vysazen v okolí Liptovského Hradu, který je výškově o dost níž a udělal si samostatný okruh. Bylo poměrně brzo ráno, takže za celou trasu jsem nepotkal jediného živáčka. Mou stezkou jsem viděl plno zvířecích stop, ty turistické byly těžce znatelné a bylo jich poskromnu. Měl jsem dost času a klidu na focení, co víc si fotograf může přát. Atmosféra byla celou dobu taková tajemná, bylo pod mrakem a v lese byla nezvyklá tma. Samota. Motivován se spoustou osobních myšlenek jsem byl nahoře už okolo půl deváté ráno. Zkontroloval jsem pozici Choče, ale celý byl zahalen do těžkého černého mraku, tak snad se ta moje skupina vydrápe nahoru v pořádku. Některé fotky vyšly celkem pěkně, takže úspěch.

Tato víkendovka mi ukázala, jak velmi jednoduché je nebýt připraven na zimní vycházky po Velké Fatře a jak moc na obtíž mohou být přebytečná kila tuku. Budeš muset začít něco se sebou dělat Milane!